Pilotní díl se věnuje životnímu příběhu dvaadevadesátilétého hrdiny z Tlučné u Plzně.
Jedná se o sérii natočených rozhovorů a zavzpomínání našich klientů nad 90 let. Během jejich poutavého vyprávění se tak dozvídáme mnoho zajímavých věcí a zkušeností z jejich života.
Vytváření pozitivního klimatu v organizaci. Projekt přispěje k informovanosti a vztahovému propojení jednotlivých pracovníků org., což přispěje ke vzájemnému porozumění a skutečné spolupráci a ne jen k formálnímu plnění povinností. Zkvalitňováním našich služeb, zvyšováním pozitivního vnímání veřejnosti o naši org., zlepšováním spolupráce a navazováním nových partnerství, očekáváme upevnění naši pozice v konkurenčním prostředí.
Projektem reagujeme na některé potřeby našich klientů, zároveň užší kontakt s klienty během projektu nám umožní blíže poznat další potřeby klientů, což napomůže ke zkvalitnění našich služeb.
Dojde tím ke zvýšení povědomí veřejnosti o naší organizaci a zvýšení pozitivního vnímání našich služeb veřejností. Doufáme, že projekt přispěje k získání nových zákazníků.
Zároveň sledujeme hledisko společenské. Zachytíme životní příběh klienta, jeho minulost a budeme hledat poselství pro naše děti a budoucnost. Projektem chceme ještě více rozvíjet tyto dvě oblasti našich aktivit – propagaci a informovanost a zkvalitňování služeb, a tím zvýšit spokojenost klientů a upevnit pozici v konkurenčním prostředí.
Natočený Drahokam času (spot) bude využit pro spolupráci se základními školami – besedy na téma stáří
Životní poselství člověka, jeho jedinečnost. Spolupráci mají na starost koordinátorky středisek. Rozvine
spolupráci se školami a školkami. Budeme iniciovat besedy seniorů a veřejnosti.
Realizace projektu: http://no-limit-studio.cz/. A významnou pomoc s realizací CPOS Město Touškov děkujeme Petrovi Svobodovi, Janu Rousovi, Veronice Šlajsové, moderátorovi panu Prokšovi a všem dalším členům týmu. Významné poděkování také patří obcím, které s námi spolupracují.
Pilotní díl se věnuje životnímu příběhu dvaadevadesátilétého hrdiny z Tlučné u Plzně.
Paní Mikutová je letošní absolventkou Univerzity třetího věku.
Paní Stibůrková byla velkou sportovkyní a házenou hrála až do svých 53 let. V osmnácti se stala reprezentantkou v národní házené a tomu sportu se věnovala celkem 40 let svého života.
Paní Tumpachová chodila do Sokola a později během režimu pod Sokolem vystupovala na Spartakiádě. Ráda pracovala s lidmi.
Paní Zapomělová přišla ze Slovenska, původem je Maďarka. Nyní bydlí v Domě s pečovatelskou službou v Městě Touškově.
Manželé Karpíškovi odvyprávěli svůj společný životní příběh. Nedlouho poté nás oba dva nečekaně navždy opustili. Zůstávají v našich srdcích a díky jejich Drahokamu času si tak můžeme připomenout jejich zajímavé a barvité povídání.
Paní Marie Landshutová vypráví svůj příběh od těžkého dětství v Rumunsku, kde byla bída a hlad a kde na statku od šesti let sloužila. Po přestěhování do Československa se rodině ulevilo, i když se museli učit češtině. Paní Marie se považuje za Češku a je zde velmi spokojená. Ráda vzpomíná i na práci, kdy se naučila vařit česká jídla a vařila i na svatbách.
Pan Jaroslav Kastl vzpomíná na dětství a konec druhé světové války, jak se setkal s Američany a co mu všechno dali za různé balíčky. Také, jak náročnou měl vojenskou službu, jak pracoval v Tušimicích, nebo jak navštívil Kubu v době těsně před Sametovou revolucí.
Paní Bohuslava Jindrová zažila jakožto předválečné dítě za druhé světové války velmi těžké dětství na Mostecku, kdy oba její rodiče skončili v koncentračních táborech. Tatínek byl statečným odbojářem, bohužel kolaborující sousedi zradili celou rodinu a prozradili je. Maminka se po válce vrátila, tatínek bohužel ne. Pracovala v zemědělství, lesnictví či v cihelně. Vše to byly velmi fyzicky náročné práce.
Paní Marie Uttlová vypráví krásným a poutavým způsobem o svém krásném dětství v Borovanech, jak si s dětmi hrály, o Bernarticích a konci války, o své lásce k četbě a psaní básniček nebo také o svých netradičních mazlíčcích – africkým šnecích. Všechny je nazývá „strejdo“.
Paní Anna Urbanová pochází z Kožlan, co bylo i rodiště našeho druhého československého prezidenta. Její babička s dědečkem si dokonce od bratra druhého prezidenta koupili samotný rodný dům pana Beneše. V roce 1947 pak pan prezident zavítal do svých rodných Kožlan. Na konci války se v Kožlanech po školách a domácnostech ukrývali němečtí uprchlíci. Paní Anna je dokonce měla se svou rodinou ve stodole ubytované.
Paní Anna Šlaufová nejraději vzpomíná na éru, kdy pracovala jako vychovatelka na internátu, kde byli automechanici a opraváři mechanických strojů – říkala jim zlatí hoši a měla je moc ráda. Oslovovala je křestním jménem a měla pro ně vždy vlídné slovo.
Paní Jiřina Hrabětová – pochází z Mělnicka, ale s manželem se za prací přestěhovali do Zruče u Plzně, ve které také nějaký čas bydleli. Společně s manželem bydleli v této krásné vile se zahradou, která jim připomínala domky, ve kterých strávili své dětství. Zahrádka jim během režimu nabízela možnost vlastní chutné zeleniny a ovoce. Paní Jiřinka například poutavě vypráví o svém tatínkovi, statečném legionáři, který i za druhé světové války projevil odvahu v odboji a před gestapem se dokonce ukrýval i v lesích. Naštěstí nebyl dopaden. V Plzni studovala medicínu, kvůli umístěnce se v jejím 4. ročníku rozhodli s manželem o to více vzít. Více ze zajímavého povídání uslyšíte ve videu.
Pan Václav Kůsa ve svém Drahokamu času poutavě vypráví o svém dětství v Přehořově, což je součást obce Žihle. Můžeme tak slyšet povídání o tom, jaké to bylo, když do obce dorazili Němci, omylem Američané a poté Rudá armáda. Nebo jak chodil „šlapat varhany“ do kostela. Byl také členem Foglarových čtenářských klubů a s kamarády se jmenovali Chytré lišky. Rád vzpomíná, jak chodili na čaje, jak poznal svou pozdější manželku a dovíme se také něco o jeho synech.
Paní Jindřiška Dlouhá.
Ludmila Hanzlíčková
Zuzana Molčanová
Eva Outolná
Vilém Schafranek
Růženka Štěpánková
Bohumil Lisý
Jana Fajtová
Alena Vargasová
Anna Nevláčilová
Kristýna Benešová
Jarmila Vrbíková
Ludmila Dudíková
František Hora