Pilotní díl se věnuje životnímu příběhu dvaadevadesátilétého hrdiny z Tlučné u Plzně.

Paní Mikutová je letošní absolventkou Univerzity třetího věku.

Paní Stibůrková byla velkou sportovkyní a házenou hrála až do svých 53 let. V osmnácti se stala reprezentantkou v národní házené a tomu sportu se věnovala celkem 40 let svého života.

Paní Tumpachová chodila do Sokola a později během režimu pod Sokolem vystupovala na Spartakiádě. Ráda pracovala s lidmi.

Paní Zapomělová přišla ze Slovenska, původem je Maďarka. Nyní bydlí v Domě s pečovatelskou službou v Městě Touškově.

Manželé Karpíškovi odvyprávěli svůj společný životní příběh. Nedlouho poté nás oba dva nečekaně navždy opustili. Zůstávají v našich srdcích a díky jejich Drahokamu času si tak můžeme připomenout jejich zajímavé a barvité povídání.

Paní Marie Landshutová vypráví svůj příběh od těžkého dětství v Rumunsku, kde byla bída a hlad a kde na statku od šesti let sloužila. Po přestěhování do Československa se rodině ulevilo, i když se museli učit češtině. Paní Marie se považuje za Češku a je zde velmi spokojená. Ráda vzpomíná i na práci, kdy se naučila vařit česká jídla a vařila i na svatbách.

Pan Jaroslav Kastl vzpomíná na dětství a konec druhé světové války, jak se setkal s Američany a co mu všechno dali za různé balíčky. Také, jak náročnou měl vojenskou službu, jak pracoval v Tušimicích, nebo jak navštívil Kubu v době těsně před Sametovou revolucí.

Paní Bohuslava Jindrová zažila jakožto předválečné dítě za druhé světové války velmi těžké dětství na Mostecku, kdy oba její rodiče skončili v koncentračních táborech. Tatínek byl statečným odbojářem, bohužel kolaborující sousedi zradili celou rodinu a prozradili je. Maminka se po válce vrátila, tatínek bohužel ne. Pracovala v zemědělství, lesnictví či v cihelně. Vše to byly velmi fyzicky náročné práce.

Paní Marie Uttlová vypráví krásným a poutavým způsobem o svém krásném dětství v Borovanech, jak si s dětmi hrály, o Bernarticích a konci války, o své lásce k četbě a psaní básniček nebo také o svých netradičních mazlíčcích – africkým šnecích. Všechny je nazývá „strejdo“.

Paní Anna Urbanová pochází z Kožlan, co bylo i rodiště našeho druhého československého prezidenta. Její babička s dědečkem si dokonce od bratra druhého prezidenta koupili samotný rodný dům pana Beneše. V roce 1947 pak pan prezident zavítal do svých rodných Kožlan. Na konci války se v Kožlanech po školách a domácnostech ukrývali němečtí uprchlíci. Paní Anna je dokonce měla se svou rodinou ve stodole ubytované.

Paní Anna Šlaufová nejraději vzpomíná na éru, kdy pracovala jako vychovatelka na internátu, kde byli automechanici a opraváři mechanických strojů – říkala jim zlatí hoši a měla je moc ráda. Oslovovala je křestním jménem a měla pro ně vždy vlídné slovo.

Paní Jiřina Hrabětová – pochází z Mělnicka, ale s manželem se za prací přestěhovali do Zruče u Plzně, ve které také nějaký čas bydleli. Společně s manželem bydleli v této krásné vile se zahradou, která jim připomínala domky, ve kterých strávili své dětství. Zahrádka jim během režimu nabízela možnost vlastní chutné zeleniny a ovoce. Paní Jiřinka například poutavě vypráví o svém tatínkovi, statečném legionáři, který i za druhé světové války projevil odvahu v odboji a před gestapem se dokonce ukrýval i v lesích. Naštěstí nebyl dopaden. V Plzni studovala medicínu, kvůli umístěnce se v jejím 4. ročníku rozhodli s manželem o to více vzít. Více ze zajímavého povídání uslyšíte ve videu.

Pan Václav Kůsa.

Paní Jindřiška Dlouhá.

Ludmila Hanzlíčková

Zuzana Molčanová

Eva Outolná

Vilém Schafranek

Růženka Štěpánková

Bohumil Lisý

Jana Fajtová

Alena Vargasová

Anna Nevláčilová

Kristýna Benešová

Jarmila Vrbíková

Ludmila Dudíková

František Hora